oblíbené.

Už se vás někdo někdy zeptal "jaké je tvé oblíbené slovo?"
Já jsem se s otázkou setkala několikrát. Pokaždé mě uvrhne v nejistotu. Surově mě vydá napospas nekonečnému oceánu jazyka, na jehož vlnách se zmítám jako prázdná pet láhev. Množství slov se v mžiku mění v abstraktní celek, z něhož nejsem schopna extrahovat jediný konkrétní výraz, který by mohl být potenciální odpovědí na onu otázku. Jistě existuje pár seskupení písmen, na kterých lpím více než na jiných. Obskurní. Spektakulární. Jezevčík. Jenže co působí, že k nim cítím větší náklonnost, než třeba ke slovům lampa, neskromný nebo aorta? Jejich význam? Kontext? Grafická podoba? Zvuk? Nevím. Nemám žádné vyvolené slovo, jehož vyřčením bych začínala den. Možná mám oblíbená slova v rámci určitých komunikačních situací. Ale to otázka zjistit netouží.

Zato mám oblíbenou větu. Le cadavre exquis boira le vin nouveau. Znamenitá mrtvola vypije nové víno. Má slabost pro ni se váže k obsahu i formě ve více rovinách. Cadavre exquis je surrealisty vynalezená umělecká hra, na jejímž principu vznikla i samotná věta. Slova se tahala náhodně z klobouku, čímž se rodila neotřelá spojení. Ve verzi kresebné se jedná o přikreslování částí obrázku k celku, který je skryt a odhalen až na konec. Další důvod, proč je mi věta sympatická, je klasifikování mrtvoly jako "znamenité". Jedná se sice o můj překlad, takže se výklady můžou lišit, ale mně se to zdá adekvátní. Mrtvola je posuzována z kvalitativního, vizuálního hlediska, ha!

To vše tu píšu, abych vám osvětlila význam mé nové výzdoby nadpostelového prostoru, jež jsem realizovala včera pro narušení své už tak značně pokulhávající studijní disciplíny. Kromě kultovní věty pár mých koláží & jiných výplodů, klobouk, pro který je má hlava příliš malá, a z něj bezvládně visící z francouzského moře vyplavené dřevo, svým tvarem připomínající kost.

Tak co. Jaké je vaše oblíbené slovo? Nebo věta? Výkřik? Nadávka?