Paris falling asleep

Cestování v zimě má své výhody - nemusíte čekat do pozdních hodin, abyste mohli město přistihnout skrz čočku v potemnělém stavu. Paříž, mnohem starší než náš bývalý ministr zahraničí, je v tomto období unavená brzy a nekontrolovatelně usíná již v odpoledních hodinách. Výše nabízím etapy každodenního úpadku. Mohla bych také podotknout, že tato vyšší denní proporce tmy je praktická, protože tím pádem nemusíte vystavovat svůj fotoaparát v touze obohatit paměťovou kartu o pár zářících oken (někteří o blyštící se ('ajfɛlɔfku) a (ʃɑ̃zeli'ze)) nebezpečí zranění vlivem v nočních hodinách se dostavující turistické či společenské únavy. Jenže jsem sama odstrašujícím případem jedince, který svůj fotoaparát raní, zapomenuv na úskalí kombinování fotografování se s konzumací spojenou zábavou. Můj objektiv by mohl vyprávět.

Co mě překvapilo bylo, že podobně na silvestra usínali i Pařížané. Po druhé hodině ranní byly všechny bary ve čtvrti Bastille, kde jsem se pohybovala, zavřené, a ulice křižovalo nejistým krokem jen několik izolovaných individuí. Za tuto ospalost jsem byla následující den ráda. U zahrad Trocadera ubodali mladíka. Řekněmě, že ač se nevyhýbám extrémnějším zážitkům, tak daleko bych se dostala značně nerada.

Já jdu postupně usnout nad češtinou pro překladatele. Bonne nuit !