Eragon - Christopher Paolini

Fantasy knihy jsou jedním z mých neoblíbenějších způsobů, jak na chvíli uniknout z reality. Ne, že by ta realita byla k nepřežití, ale občas...znáte to. Eragon a jeho dračice Safira šli až doteď mimo mě. Měla jsem mylnou představu, že tahle kniha nejspíš nebude za moc stát, protože jí autor napsal jako patnáctileté ucho. Když se mi dostala do rukou, čekala jsem pohádku o dracích a nějakých kouzelných postavičkách. Chyba. Už na straně 10 jsem věděla, že jí nedám z ruky.

Patnáctiletý Eragon žije se svým strýcem a bratrancem na farmě nedaleko městečka Carvahall. Jednoho dne najde při lovu v Dračích horách zajímavý modrý kámen. Nikdy takový neviděl, ale kdyby se mu ho podařilo výhodně prodat, mohlo by jim to zajistit jídlo na pár týdnů. Jenže kámen nikdo nekoupí.. Při zmínce, že byl nalezen v Dračích horách, dává místní obchodník okamžitě ruce pryč. Když se z "kamene" později vylíhne roztomilý malý dráček, Eragon pochopí, jak velké měl štěstí, že ho neprodal. Draky znal z příběhů carvahallského vypravěče Broma. Věděl, že to kdysi byli úctyhodní a výjimečně inteligentní tvorové, ale doby Dračích jezdců dávno pominuly a jejich draci se staly legendami. A jemu teď jedna taková malá legenda pobíhala po pokoji a mrkala na něj svýma obříma modrýma očima. Dal jí jméno Safira. Zpráva o dračím vejci rychle dorazí přes celou Alagaësii až k samotnému krutému králi Galbatorixovi. A jelikož ten by o draka ve svých službách velmi stál, posílá svoje nohsledy, aby mu ho přivedli. Díky těmto netvorům přichází Eragon o všechno, co měl kdy rád. Následně se s Bromem a Saphirou vydává na cestu, jejímž cílem je pomsta.
Paoliniho Alagaësie je bájný svět, který obývají jak lidé, tak elfové, trpaslíci a jiné nadpřirozené bytosti. Pokud se vám právě vybavil Pán prstenů, nebudete nejspíš daleko od pravdy. I já mám pocit, že se Tolkien stal autorovým hlavním zdrojem inspirace. Možná se jím nechal unést až moc - velmi podobný svět, elfové a trpaslíci, jistá obdoba skřetů, chlapec na cestě za bojem proti zlu a další věci. Přesto se mi ten příběh strašně líbí. Má tolkienovský základ, o tom není pochyb, ale na rozdíl od Pána prstenů je jednodušší a pro mladšího čtenáře snadněji pochopitelný.

Příběh jako takový je skvěle čtivý, obsáhlý, ale nikoli roztahaný. Stále se něco děje a čtenář je seznamován s novými skutečnostmi a mnoha vedlejšími postavami. Příjemně mě překvapila realističnost postav i prostředí, ve kterém se putování hlavních hrdinů odehrává. Paolini dokázal přesně vypíchnout všechno podstatné pro to, aby vás vtáhl do děje. A jeho postavy jsou jednoduše kouzelné, hlavně malá Safira. Je jasné, že s Eragonem budou výtečná dvojka. U jejich sbližování se vážně pobavíte. Safira má úžasný smysl pro humor a je to taková moudrá duše, zatímco Eragona jeho mladická nerozvážnost přivádí občas do problémů. Ale i tady platí, že čumák si musí každý nabít sám, protože zkušenosti jsou nepřenosné.

Jak o Eragonovi kdysi Paolini řekl, napsal knihu, jakou by sám chtěl číst. Povedla se mu prvotřídní žravka, která bude dobrým společníkem každému fanouškovi fantasy žánru ať už staršího nebo mladšího. Eragon je prvním dílem ze série Odkaz Dračích jezdců a zatím vyšly 4 - Eragon, Eldest, Brisingr a Inheritance. Dle autorových slov se můžeme těšit na páté pokračování. Já jsem zatím u druhého dílu a je podobně výborný jako ten první, takže doporučuju!

Z anglického originálu vydaného v roce 2002 přeložila Olga Machútová.
U nás vydalo nakladatelství Fragment v roce 2004, 488 stran.